AUTOREM TEXTU A HUDBY VŠECH PÍSNÍ JE ADAM KATONA.

Můj vzkaz doletí (2011)

01. Příště si to zjisti /2008/

Příště si to zjisti jak je rybník daleko
příště si to zjisti jestli Texas za řekou
jestli na podzim bude padat listí
to si příště zjisti

Příště si to zjisti jestli je stěna štukovaná
příště si to zjisti jestli ti nepřetejká vana
štuk i kyt se děsí že i po zabílení
stěna zůstane černou Jessie
a i po zabílení už ani muk
uteče mezi lesy
uteče mezi lesy

R: Moře znám a cestu znám
příště si to zjisti ať v tom nejsem sám

Příště si to zjisti jak je rybník daleko
příště si to zjisti jestli Texas za řekou
jestli na podzim bude padat listí
to si příště zjisti

R:

02. Srdce /2006/

Srdce mé i když má ústa ne
za půlnocí zlou se chce už smát
srdce mé to s tebou zůstane
i když tělo půjde jinde spát
srdce mé už zimu nevnímá
chvěje se v komůrce s plísní
na život na lásku je zima
srdce mé zrcadlí se v písních

R: Při pátku mu bývá smutno v práci
na špagátku je loutkou s níž lze hrát si
srdce mé se v dálce ztrácí
a pálí když zpátky se vrací

Srdce mé velké a těžké
už nebolí když zavoláš
podívej život chodí s peškem
a s holí stále kolem dokola
srdce mé bývalo zničené
ale teď slyším bije zas
srdce mé postel ani klíče ne
ale tebe bere čas 

R:

Srdce mé co by bez tebe bylo
jenom představou co ustane
něžné vraždění co nezabilo
srdce mé se ještě nevybilo
srdce mé ať nové zůstane
prosím ať už mi zůstane
ať už mi zůstane 

03. Balada Karolíně /2006/

Sednu na rameno Amora z mramoru
a ten mě odnese přes hoře nahoru
ve starým deníčku na stránce najdu tě
u svýho rybníčku jak krmíš labutě
za horou vysokou
Karolíno

Jsi moje hala i kdybys lhala
čokoláda z jeskyně onyx před svítáním
krucifix na samotu košilka od krve
křídla u nohou sepjatých blízkost blízkosti
čaruješ pohádku ze vzduchu
Karolíno

Já cítím jak jsem pořád stejnej
navzdory éteru a hvězdám přízemní
chci se točit jenom kolem tvý kružnice
její střed politej horkou lávou
jít domů kde na mě někdo čeká
jako na člověka a sledovat
jak legrační je naše východní Kostarika
prostá Johna Jerryho Elvise prostá Ricka

V lanovce na Petřín ze slečny paní
cestou nahoru vnitřní otvírání
a jenom pusénku srdce moje
touha vypadnout aspoň na chvíli
z řvoucího města do normálního světa
ke kořenům

Nejsme takoví jak je dnes žádoucí
někteří milenci tu byli před námi
a já mám pro tebe moc hezkou knížku
jsi jak ty labutě nad vodou chladnou
30.března na nás kostely spadnou
Karolíno

04. Na vysoké volné noze /2010/

Na vysoké volné noze si to užívám řekl stůl
jsem jako ty ty jako vítr jsi tebe je z tebe tobě v půl

R: Co se to děje
má panenko svět se chvěje
tak zní má odpověď to není déšť
to se jen chvěje svět

Vichr v noci zničil vráteň a dům trouchniví čím dál víc
a názvy letadel už znáte co jako bomby padají s lidma do ulic

R:

V noci mívám klidné spaní i když v naší aleji
za oknem hned po svítání zas silnější slabší střílejí

R:

Na vysoké volné noze jsem i já neznámý vprostřed zvůle
vprostřed kulturního úpadku a své životní první půle

R:

Šedé mraky plují po obloze písnička už končí pádem o zem
a nedá vám rozhřešení nehledejte v písničce čím není

R:

Na vysoké volné noze písnička už končí pádem o zem
je to všechno je to celý co byste za ty prachy ještě chtěli

05. Úkol  /2006/

Za kopcem za mlhou existuje ještě jiný svět
kde na všechny otázky dostaneš v pravou chvíli odpověď
kde s princeznou z pohárů výherních nepijí jiní
a kde není mužská rýmička a kostlivci ve skříni
kde zvíš proč námořníci co v každém přístavu mají svou loď
sami auto zastaví a ze stromu u cesty utrhnou jablíčko

R: A já mám úkol to slyšet
     já mám úkol to vidět
     já mám úkol vám to říct a sám
     a jestli na cestě mé mě nepodepře láska Bůh
     ani z obrazu mého rám
     tou cestou se já vždycky vracím k nám

Za kopcem za řekou existuje strom co neopadá
listy pevné žluté jsou jak pravý cit jak trochu rovná záda
a mezi stromy podél cest tenhle září jak něžný žlutý král
a já měl chuť mu listy sníst tak jsem se natáh´ a jeden si dal
a strašný smutný byl a kyselý a já se vztekal a nic neříkal

R: Neb mám...

Za kopcem za mlhou je údolí v němž rozhostí se mír
bleskem smyje bláto na rukou a smích stačí říct jenom sýr
na cestě otevřené z obou stran půjdou lidé co chtějí být spolu
na té cestě mě napadají písně a nemám na to školu
tu cestu pro klid svojí duše znám i s tím s kým na ní chci být

R: A tak mám...

Tou cestou se já vždycky vracím k nám

06. Normální chlap /2007/

Tamten rajdy a peníze měl   
ale věcí pro mě dělal přehršel   
tenhle tak hodnej a moc čistej je          
ale večer s ním jsou pro mě galeje               
večer se mnou jsou pro ni galeje

R:  Ona mi říká :    
to je z deště pod okap  
na tomhle světě nežije normální chlap  
Chlap co zavolá mi vždycky v pravou chvíli  
chlap co vždy zná cestu která vede k cíli
se kterým se můžu chodit chlubit na srazy    
ten co každou statnou lípu porazí

Mám jen ňoumu co oplakává svý boule   
vyhozenej z práce i ze zeměkoule
má mě prej ráda ale necítí se mnou vnitřní klid
ale nemůžu bez něho vlastně žít  
ale nemůže beze mě vlastně žít

R:

S ničím mi nepomůže tak vedeme války 
jenže pak navleče mi na ruku korálky  
říkám si po třicítce už je život tak krátký 
a když mu otrne tak zas ho vezmu zpátky  
a když mi otrne tak zas mě vezme zpátky

07. Scény z šatny  /2005/

Zavřel jsi tašku vzal vykročil na cestu
nadechl rozhlédl prostý všech šelestů
cesta se zlatila od slunce v trávě
četl jsi že v hrobce Intiho tam nalezli vědci
v kameni nejstarší píseň o lásce ví všichni svědci
že všechny strachy jsou vlastně jen v hlavě

R: Málo platný viděl jsi už i scény z šatny
     měl jsi zájem kukátkem ve dveřích
dívat se na lidi
     než ti přijdou otevřít

Ty tvoje finty už znal soudce Inti
ta píseň je stará 4300 let
a přesto nezmizela za staletí ze stěn hrobky
a to je možná dobrá zpráva pro svět

Ta píseň zněla:
Miluju tě jsa podmaněn tvojí krásou
tak teda na stěny hrobek se koukej
než někdo připíše - láska má problémy s trasou
a poběží s písničkou do Records Music OK

Zaplatils veškerý žádaný doplatek
při tom se ztratilo jen pozlátko z oplatek
co odfoukne vítr a to velmi hravě
Své lásce v orloji napsal jsi na stroji
že máš ještě tisíc let cit věznící prokletí
snad počká jak vločka a ne v hrobě v trávě

R: .
než se ti přijdou otevřít

08. Doma /2006/

Doma je tam kde tě někdo čeká
doma je tam kde máš svý mejdlíčko v mušli
doma je tam kde hřeje tě tvá deka
doma je tam za tou cestou co jsme ušli

Doma je tam kde naše máma bděla
doma je tam kde hladíváš mě dlaní
doma je tam kde celý jsem a ty jsi celá
a ta naše láska a já dívám se na ni

Doma je tam kde zdává se ti o mně
doma je tam kde svoje vysněné sny chápem
doma je tam v tom našem malým domě
kde z holky ženskou jseš a já z kluka jsem chlapem

Doma je tam kde chodí Večerníček
doma je tam kde co je mé si půjčím
doma je tam co krása ze tvých líček
doma je tam kde se stále učím

Doma je tam kde se bez váhání stůně
kde každý děj se rozprostírá znova
doma je tam kde znáš všechny svoje vůně
a kde se hádky na Vánoce slejou do olova

Doma je tam kde klid když venku vítr duje
doma je tam kde klid když venku vítr duje 
doma je tam kde klid když venku vítr duje
doma je tam kde klid když venku vítr duje 

Doma je tam kde nad penězi nakonec srdce rozhoduje
doma je tam kde nad penězi nakonec srdce rozhoduje 

09. Ztratil se pes Krastík / 2008/

Ztratil se pes Krastík při sbírání chrastí
není snadný tlamičkou někomu být
nechtěl si už číst zprávy jak si žijou krávy
novinky jak lidi beztrestně vykořistit

Ani léčivý masti nepomůžou od bolesti
když tě vyhodí z práce odstřihnou ti plyn
nebo když jsi si na seznamu šesti medvědů se snůškou sebeklamu
to je potom těžký to je potom splín

I Rudolf Desenský když se to stalo nechal ženský
pro psí duši že pejska najde že je naděje
že si vyšláp do lepšího světa plnýho masíčka a mnogaljeta
ztratil se pes Krastík jinak se tady nic neděje¨

10. Když bolí /2006/

Když bolí i slunce na nebi a rána v trávě

já z vlastní propagandy mávnu kouzelnou holí
v naší malé zemi zavolej
z jednoho konce na druhý tě uslyším
ač moře nemáme někdo stále solí

A samota nebývá zlá neřeže nepíchá
je jen podivně tichá jak bolesti srdce a břicha
a pomíjí
a pomíjí

Když bolí i plyšová cela i vůně těla
já z vlastní propagandy mávnu kouzelnou holí
v naší malé zemi zavolej
z jednoho konce na druhý tě uslyším
ač moře nemáme někdo stále solí

A bolest ta nebývá zlá neřeže nepíchá
je jen podivně tichá jak nemoci srdce a břicha
a pomíjí
a pomíjí

11. Princezna /2007/

Hledám tě princezno na širém světě
léto je tu já cítím jako by den byl poslední
smutek mě objímá na celý planetě
čekám že přijdeš v pokoji se rozední

Hledám tě princezno na širém světě
slunce už zapadá svůj strach nepochopím
něco je tady mé něco dám dětem
mou zkaženost andělé strkají mezi klopy

R1: Věřím že nějací andělé na světě jsou
jen v pravou chvíli někdy si nevzpomenou
věřím že nějací andělé na světě jsou
odpouštím vím nesou si příliš na ramenou

A můj život to je kulička z mědi
žádné zlato k vystavování
fakta jsou nepřesná vše ostatní sedí
chci hojivé ruce tvé po tom všem co mě zraní

R2:  Poslyšte přátelé zasnění přátelé nevědomí
že já jsem Adam a tři špejle v paláci mám
chci stavět nádherné jenom své Evě domy
když s vámi půl cihly seženu děkuju vám

12. Regéčko /2010/

To cos mi sliboval za hustý regéčko 
který i Papež si poslouchá rád   
to cos mi sliboval zůstalo za vlečkou  
na cestě omylů nálezů ztrát    

Jak jsem tě miloval na cestě svatební
to všechno byl jenom margarín
teď abych litoval svý karty platební
který i Labe promění v Rýn

Já znám tě jako boty
jsem z tebe Mezi ploty
na cestě z nejistoty
a to všechno to ty

já byla holka skvělá  
dělala co se dělá   
pro lásku jenom z těla  
cítila že se to nepodělá    

To cos mi sliboval za hustý regéčko 
byl jsi můj první chlap co nakopne   
když v létě znala jsem tvý bílý embéčko    
byl vítr mi v zádech ale zákop ne   

Co jsem ti sliboval za hustý regéčko
to se teď jeví už v jiným světle
tak nebuď smutnej z P.S.ka za tečkou  
že na Novej jdu už s jiným na rachejtle

13. Píseň českého hlídače /2006/

Je večer on vstane od ní má v tašce chleba
už půl roku s ní nic nebylo
ale říká si aspoň že se máme
člověk se necítí tak sám
jede do práce a nepoznané už nehledá
není třeba
jenom aby cestou zase nelilo
hlídat za čtyři tisíce fabriku kterou celou
uhlídá

Přes pupek oblékne tričko s nápisem Security
že syna zlostí vyštval slyší doma furt tak je radši tady
práce i když jen o maličko mu dává řád komunity
ví kdo je šéf a že neselže
holky z kanceláří vrtěj zadnicí
někdo má svou buchtu někdo vrátnici

Je pátek noc on tam sedí a rejpe se v sobě
ty displeje a mobily maj tak malý klapky
on je starej člověk z jiný doby
je leden tak rozvěsí mucholapky
najednou všechno pípá
je šokovanej rád bude užitečnej
tohle se nikdy nestalo
nerozumí chtěl si sníst sekanou
pane Kropáček pohyb a jak umíte konejte

 R: Vzít tak klacek do ruky a vyjít ven
      zařvat vší silou já se ubráním
      tak to udělá a pak otevře oči
      vidí nebe
na něm ranní mlha pohanů a havrani
      černí havrani

V pátek tohle nikdo nečekal
protože až ONI to sem jednou shodí
nebude už na hospůdku čas
a na sbírku na kočárek pro premiéra
tak se naježí roztomile
obhlédne všechny východy
sama přejde ta chvíle
ručičky na nule červená zas zelená
po hlášení navrátí se klid
víc ho nenapadá neví co to znamená
asi jen potkan přeběhl dráty
za chvilinku trojkou domů pojede
a bude šťastnej
tak nějak dál žít

14. Hospůdka v Kotvrdovicích /2009/

Kam zmizel pan Lasica a kam zmizel ten starý song?
Kam zmizela Paroubkova vejce kam zmizel dvouocasý lev?
Kam se poděla sedmá rota kam se poděla paní co támhle točila malinovku za léta?
Kam zmizela Bukowskýho rozesmátá dívka v květovaných šatech?

Vyjel jsem ráno z domu ve fabrikách šlus a všude ticho
Slyšel jsem jen motor auta a kručelo mi břicho
když i ten poslední co má vodu na plicích
utekl ze špitálu do hospůdky v Kotvrdovicích
 
Co dělá má nejkrásnější láska s kým se asi miluje a koho si chce vzít?
Je v hospůdce v Kotvrdovicích 
Komu asi voní a komu dělá sprostý pohyby a kde by dneska zpívala Janis Joplin?
V hospůdce v Kotvrdovicích 
Kam rovnou z pohřbu zavezli od zadního vchodu Elvise a v jakým lapáku by dneska zpíval Johnny Cash?
V hospůdce v Kotvrdovicích 
Kam zmizely všechny moje plány cesty emoce touhy názory a sny?
Do hospůdky v Kotvrdovicích 
 
Zastavuju telefon zvedám svý bývalý blondýně
"V Kotvrdovicích jo? Já myslel že jseš v Londýně?"
Hned na to volá má Janička černovláska
"Ty jseš tam taky jo?"
"Ano miláčku přijeď nám sem zahrát jsme tu všichni buď tak laskav!"  
 
Měním trasu auťák otáčím a odjíždím za nima
Do hospůdky v Kotvrdovicích  
Odjíždím za štěstím za těmi všemi pospolu
Do hospůdky v Kotvrdovicích  
 
Zbyly jen Kotvrdovice a pod Řípem velká černá díra
v Kotvrdovicích se nemocný dozvídá
ty neumíráš!
ty neumíráš!
 
Je to nádherné
Je to tam nádherné
je to nádherné                         

15. Žárovičky ve tmě  /2006/

Když si přečtu všechny svoje zprávy
když zlověstně poznám to co mi jde z hlavy
když si propočítám přesně svoje kila
a své písně co mě možná připraví na větší díla
zjistím že mi uši lehnou popelem
že jsem sám sobě malým hotelem

Je nevýhoda být v období síry
přesvědčeným slušným malým princem
kdy každej kdo moh´
vrazil klacek svůj do každý díry
aby označil si cestu zpět
aby našel odpověď
z unavený vánoční
internetový nadílky
kde poztrácel duši svou a mince

R: Taky žijou lidé jako žárovičky ve tmě
    je jich víc co bdí a nemůžou spát
    taky převalují polštář a panebože veď mě
    a myšlenky jim tančí a není kam je dát

Bratře můj proč bledneš jako bys byl mrtvej
v tomhle krásným světě nikdy nejdeš sám
tak jen doufám že v lese plným loupežníků
černejch koček blátivejch cest velkejch sov a velkejch díků
velkejch keců i bez boje mozek svůj i svoje srdce i ten klacek
abych neztratil se že ho uhlídám

R: Taky žijou lidé jako žárovka co praská
    a je jich víc co bdí a nemůžou spát
    za každým kmenem liška a jen v korunách je láska
    tma padá lesem krajem bludiček zkus se ptát

16. Má láhev dopluje a můj vzkaz doletí /2008/

Jablka na stromě už kdosi očesal
a až jednou poznám svůj poslední sál
sčítnu si vítěze sčítnu si oběti
má láhev dopluje a můj vzkaz doletí

Stoprvní příběh mýho života se stal
a v každý mezihře já vždycky o něm psal
jako se vznáší zlatej drak pro děti
má láhev dopluje a můj vzkaz doletí

Stoprvní příběh mýho života se stal
a po každý mezihře já zpívat o něm budu dál
jako se vznáší zlatej drak pro děti
má láhev dopluje a můj vzkaz doletí
 
jako se vznáší zlatej drak pro děti
má láhev dopluje a můj vzkaz doletí

 

Pod lampou skloněnou (2007)

01. Tudy šel člověk /2006/

Projdeš ulicí a zvíš že tudy šel člověk
své vůně i trápení měl
a jak po své cestě šel
pěstoval petrklíč i petržel
a občas něco nestihnul
když srdcem svým i pěstí hnul
a vždycky zjara zvedal hlavu
a viděl vršky kamenných zdí

R: A já jsem on a on je ve mně
oba jsme ze staré a krásné země
ještě je nedobyta hádáním o koryta
ta země staletá
jak má láska zakletá
ta co je vždycky bita
úsměvem trilobita

Každé ráno přetavení
z poslání do zaměstnání
za cenu šíleného vnitřního změtu
za cenu údělu osudu
věděl jsem a už nebudu.
Smažené brambůrky
a pořád stejná jízdenka
s pokladní se smějete
už to oba pokládáte za směšné
ahoj a sbohem moje lásko

R:

Projdeš ulicí a zvíš že tudy šel člověk
své vůně i trápení má
a i my si někdy vzpomenem
jak psal čím dál menším písmenem
věda že s rozletem jara
z nás zbyde ohnivá čára

02. Třináctá komora /2003/

Chtěla bych něco
holčička žadoní
a máma se ptá co
a už je jak na koni
Co je to něco
to je jen mlha
zelený vlak
co s odjezdem váhá

R:Temně zelený dvůr
úsměv ženy vampa
temná nenáruč můr
zhasnutá lampa
odhalení
že máš třináctou komoru
oznámení
že voní po moru

Tak chtěli bychom něco
ale někdo nás obelhal
ptáme se jak se to dělá
i teď tím spíš za dospěla
V duši podivná vina se setře jak prach
a na cívce z kina je špína a strach
a dávají film v němž ukazují co to je

03. Tohleto a jediný /2004/

Myslím že tohleto se přežije
už jenom jednou
že je další láska jak hlubinná řeka
že si svět vytočil pětku a teď se vzteká
a za okny prší a tebe válcovali
a pravda byla o hodně starší než oni

Myslím že tohleto se přežije
už jenom jednou
že chci číst knížku plnou pohádek
a vidět přitom věci nevídané
a jako dospělý vím co mě to bude stát
až nestihnu nic a vše se odvane

Neokusujte cizí tužky
svět se zbláznil po vojácku
kočky se zavinuly
černé věci ho uhranuly

Myslím že tak špatný jak teď
to už nikdy nebude
ale možná je to jen iluze než se tužka zlomí
zahyneme bez snu a ještě pod sudem
zvuk bude vyluzen
a pak už se jenom zeptám co my

Myslím že tohleto se už nikdá
neprojeví
takový myšlenky co uvnitř dřímaj
pohřbený hluboko sympatický ještě čekaj
než člověk vypadne tam odtud
proč musí proboha dřímat

Neokusujte cizí tužky
svět se zbláznil po vojácku
kočky se zavinuly
černé oči ho uhranuly

Myslím že to jediný co mi už
teďka zbývá
je využít svoji sudbu
je tě něžně políbit a rozpoznat tvoji hudbu
ač vím že mě to nezachrání
strašně hezky se mi o tom zpívá

Myslím že může trvat roky
než se něco změní
vyplním tolik zbytečností zbytečných děr
a vlaštovka přilétá odlétá a pak už zase není
odlétá proplouvá z hydrosfér do krajosfér

Neokusujte cizí tužky
svět se zbláznil po vojácku
kočky se zavinuly
vzestupy a pády ho uhranuly

04. Kdybych nebyl /2007/

věnováno Ivetě a památce Johnnyho Cashe


Kdybych nebyl
bylo by možná v nedohlednu to co je teď
a taky to náměstí s anděly
kdybych nebyl
stejně nedala by se postavit zeď
na kterou bůh nakonec vždy nadělí
kdybych nebyl

A moje rodina to jsou tři barevná sklíčka
která když nemám tak začnu strašně řvát
dále pumpička na kolo večerníčka
na cestu do pohádky s tebou
to mám rád

Kdybych nebyl
tak by bylo prostě o človíčka míň
svými černými koňmi uhraneš jen sebe
kdybych nebyl
neznal bych svoje doktory
a z květin síň
a nemohl bych milovat lásko tebe

jeden je hluboký
a vidí jak starý pán u pokladny stojí
druhý je povrchní ale nekouří a nepije
jeden je hluboký a to pak lecčeho se bojí
a ten druhý nekouří a nepije
ale zná a pouští štíry a mořské sépie

A moje rodina to jsou tři barevná sklíčka
která když nemám tak začnu strašně řvát
neumím vyjádřit a natožpak písnička
jak mi voníš jak mám tě rád
lásko nádherná drž nade mnou ruku svou
a všude řekni napříč dalším turnusem
že všechny problémy naráz odplavou
a kdybych tu jednou nebyl že tu jsem

A moje rodina tam budou tři barevná sklíčka
která když nemám tak začnu strašně řvát
neumím vyjádřit a natož má písnička
jak mi voníš jak mám tě rád
lásko nádherná drž nade mnou ruku svou
kdybych nebyl
šla bys spát...

R:

05. Ostrov /2006/

Na ostrov opuštěný co by sis vzal
kdyby ztratil ses tam jak Vánocům štěně
o kom bys přemýšlel a komu bys hrál
kdyby ti samotnému bylo opuštěně
Holčičku z cesty od vlaku
co deštěm vysmívá se a prosí
copánky blonďaté od laku
a oči jak zvonokosy

R: Alfa gama beta
ostrůvek v mém srdci světa
kde visí náramek z kostí
a kde je plno jasných složitostí
ostrov je opuštěný nejsou na něm muži ženy
žít s láskou není jednoduchý
ač ona hlasem obdaří dobrý duchy

Na ostrov opuštěný co by sis přál
kdyby ztratil ses tam jak cíle cos viděl
ty co jsi chtěl a někams je dal
a trochu doma a trochu venku ses styděl
Jak v Čechách pro korunu vypotíš krev
a jak ryby v kádích se k sobě vepři tulí
ještě jsi neživ a nejsi nemrtev
a láska je ale sama se nepřitulí a je skvělá

R:

i ňadra co se chvěla
i píšící ruku Daniela

06. Korále z rybízu /2003/

Upletu ti lásko má
korále z rybízu ze vzoru ze záclon
navenek i nadoma
když přestane znít shonu zvon

Korále pro léto jež na podzim se ztrácí
korále pro srdce které vykrvácí

Upletu ti lásko má
korále z rybízu co je rudý ale kyselý
a to je pohroma
všichni to říkali a my to slyšeli

Korále štěstíčka a ke tvé věčné kráse
kulička rybízu je maličká a snadno rozmačká se

Upletu ti lásko má
nadlouho a nakrátko
korále z rybízu
jet na Ibizu je jen pozlátko

A proto tahle písnička nemůže mít konec zvučný
jsi jak rybíz maličká nejsem manuálně zručný
korále štěstíčka a ke tvé věčné kráse
kulička rybízu je maličká a snadno rozmačká se

07. Folk song of our land /2005/

Každý ráno vstával do práce
když nevyšel mu úkol změnit dějiny
vstal vždy s hlavou vpřed i obráceně
ale začlo to bejt podezřele stejný
Svou peněženku prohlížel a přemejšlíval
na co vlastně spoří
když básničkou se zatopí tak teplo je
a papír dobře hoří

Tou básničkou jak od Ježíška
co prosí se v ní ať se anděl zjeví v chvíli
a on ve chvíli kdy osamění
a všechna zlost bolest a hloupost světa
se zjeví s duší otevřenou tak stejnou s jeho
a sníh padá bílý
tak vždycky napříč osaměním zvíš cesty
kde své sítě dobro splétá

R: Dejte mu cent už na to čeká
dejte mu cent a pošlete ho někam
za folk song of our land

Viděl jak dva mladí lidé přicházejí
po zánětu zas už k sobě
ještě horkost v tělech mají
a po čertech ta rána v noci bolí
viděl chlapa v šále s flaškou
toho člověka ve své nápodobě
jak hvězdy s hlavou zakloněnou sčítá
a měří si je holí

Lidé vidící jen zpoza oken
se proti tomu doma slabě bouří
jsou vykradení a nechápou
o čem a proč ten druhý člověk zpívá
Ale stará známá věc je škvarků mísa
a z komína se kouří
a za komínem paneláku se na to všechno
černá kočka dívá

R:

Každý ráno vstával do práce a smutně bylo
z toho nadělá
očima bloumal po vesmíru když tady na zemi
nenašel víru ani anděla
Toho Samuela kterému se všichni smějí
když prochází se zemí
snad zdál se mu ten dotyk
a jestli ne tak jako by byl němý

R:

Veškerý kontakt s andělem zmizí
bliknutím vánočních svíček
a téměř se až nechce říct směr cesty
na které se láska zdráhá
Veškerý telefonický i osobní kontakt s andělem zmizí
jak na kole Večerníček
veškerý lidský kontakt s andělem
zmizí než se nadějem
když se mu zasmějem

08. Škoda že nebydlíš přes ulici /2005/

Škoda že nebydlíš přes ulici
když slyším co kartářka říká
škoda že nebydlíš přes ulici
když deru se zpodevá víka
škoda že nebydlíš přes ulici
když léto se k podzimu mění
škoda že nebydlíš přes ulici
když nebylé ještě víc není

Škoda že nebydlíš přes ulici
když v prodlevě volně se píše
škoda že nebydlíš přes ulici
když tahá mě za provaz v břiše
škoda že nebydlíš přes ulici
když jímá mě k počkání touha
škoda že nebydlíš přes ulici
ta ulice jménem je dlouhá

Škoda že nebydlíš přes ulici
by byla aspoň nějaká šance
škoda že nebydlíš přes ulici
v hospodě Na Zklamance
škoda že nebydlíš přes ulici
když vysmívá se mi počasí
škoda že nebydlíš přes ulici
když rozum se mění v co asi

R: Město je velké a člověk malý
otázky mělké když ptá se zda-li má
není slyšet jeho sten a báseň ho táhne
by zůstal u svých
škoda že nebydlíš přes ulici
by mohl otevřít okenice a ještě více topit ti do oken

Škoda že nebydlíš přes ulici
by byla šance tě vidět
škoda že nebydlíš přes ulici
za to přání se nemusím stydět
škoda že nebydlíš přes ulici
když píchá mě stříkačka v noze
škoda že nebydlíš přes ulici
když mraky plují po obloze

Škoda že nebydlíš přes ulici
když na lásku čekám na tebe
otevřel bych okna do ulice
zatáhnul provázkem uviděl nebe
škoda že nebydlíš přes ulici
byl bys mi především radil
škoda že nebydlíš přes ulici
byl bych se o štěstí vsadil

Škoda že nebydlíš přes ulici
tu sázku bych docela prohrál
škoda že nebydlíš přes ulici
i píseň jsem ti skoro dohrál
škoda že nebydlíš přes ulici
byl bys mi radil jak z vzteku
na pohledu na doteku
oros mi zchladil rum i deku

R:

Škoda že nebydlíš přes ulici
kde oči mé a srdce bydlí
škoda že nebydlíš přes ulici
když smutný se klepu na židli
škoda že nebydlíš přes ulici
kde bysme v pravý čas pili
škoda že nebydlíš přes ulici
kde bysme oba dva žili

09. Modlitbička /2003/

Malý princ šel zvěrokruhem
malý bůh už nebyl bohem
potkával tam ryby raky
anděl sbalil saky paky a vypadnul
vocaď vypadnul
černá puška mi do útrob míří
do toho si přišli štíři
jednička je lidskou šíří
a já si šetřím případ nul

A ty neumřeš mi na marnosti
nezahyneš na úbytě
mám tu pozdrav od farnosti
černá lásko miluji tě žiješ dál
a čím dál víc
Hamlet řve si slova slova slova
havran mu do lebky klová
a my čteme Platonova
a všechno to začne znova

Rým bičuje do mé hlavy
znásilňuje srdce moje
když i cit co prý vše spraví
najednou už nebyl pojem
žije dál z tebe
z jedněch věcí jsou hned věci dvoje
mám i halenku od kroje
na veselku s andělským čertem
přes slova dotkl se ret se rtem

A ta neumřeš mi na marnosti
nezahyneš na úbytě
mám tu pozdrav od farnosti
černá lásko miluji tě žiješ dál
a čím dál víc
Hamlet řve si slova slova slova
havran mu do lebky klová
a my čteme Platonova
a všechno to začne znova

Lepenka jde do krabice
zima všecky žáry ztiší
s čertem zbyde pozdravit se
proto tady teďka píši pozdravuj
já tě poslouchám
stihnu najít svoji identitu
než mi umřeš na úbytu
na marnost tamtu nebo i tu
my modelky z moduritu

My neumřeme na marnosti
nezahynem na úbytě
mám tu pozdrav od farnosti
černá lásko miluji tě žiješ dál
a čím dál víc
Hamlet řve si slova slova slova
havran mu do lebky klová
a my čteme Platonova
a všechno to začne znova

Nestojí to za ty nervy
jen tu vášeň klidem nervi
neservíruj lidem červy
nenakládej do konzervy rysy mý
zkysly mi
není pravda o vyhasnutých loučích
jsou jen smutná pole slunečnic
jako se hráč zrána v baru loučí
se svou partií kulečníku leč nic

A ty neumřeš mi na marnosti
nezahyneš na úbytě
mám tu pozdrav od farnosti
černá lásko miluji tě láskou svou
takovou podivnou co nemá hned za zadkem kudlu
a tak spíš podobám se pudlu
zas chytím jen malou čudlu než moje přízraky procitnou

Čert sedí za sklenkou píva
že jsme blázni podezřívá čas
který se divně dívá
na kluka s kytarou co zpívá má hasičák
pes čeká na cvičák
uhas mě ty malinkatý čerte
já nikdy nebudu velký zrádce
bez tvých žhavých doteků jsem prázdný věrtel
a zbude mi už jenom zpropadená práce

A ty neumřeš mi na marnosti
nezahyneš na úbytě
mám tu pozdrav od farnosti
černá lásko miluji tě žiješ dál
a čím dál víc
havran řve si slova slova slova
a já mu do lebky klovám
Hamlet čte si Platonova
a jednou to možná všechno začne znova

10. Píseň kapitána Noe /2005/

Zase jsem viděl odétát ptáky
a kdybych se styděl tak odletím taky
když vrátil jsem se do známých krajů
kde si v pohodě pomalu zraju
takže už dlouho nejsem dnešní jako ty
jsi zralou třešní
cigán tě natrhá bedýnku zvážejí
zlatku mu zaplatí pozve pár přátel a zavřou šenk

R: Už nehýbu svou mořskou károu
teď hýbe kára mnou
ale za bójemi za mořskou čárou
si přesto vesele zpívám
že mám kocábku náram náramnou
tak jdu jsa Noe pouští humor mě noepouští
jen je mi vždycky divné když na mě z nebe plivne

A když mi v motoru dojde olej
rád bych ti zavolal lásko domů
že prý to nesvedu na co mě teda školej
na operatora v tym telekomu
a ty máš maják oleje plný u třetí koleje
usychá kvítí
tak rád bych zkusil prolomit vlny
jen mít tu podporu kvůli níž bolej věci
co nikdy mi nedovolej zvědět
jestli se z vln za ruku chytíš
R:

Zase jsem viděl odlétat ptáky
jak zdržet přelet to žádný mi neřek
jenom dvě troleje na Třídu Míru
přivřel bych dveře a nechal jen škvíru
zkáza jim nehrozí zmizeli po vodě
ni třeba záchrany dávat je do lodě
to jen my ubozí a modrá světla svic a neonů
vpodvečer Pardubic zapouštíme kořen
tak rád bych byl pro tvé ouško dívčí
až mé roky nabydou tlouště aby mi nezbyly
kroky zrnka pouště nic nic a moře

R:

někdo vlivnej něco plivne

11. Vybráno /2005/

Nebeský voko všechno vidí
dívá se shora dolů na lidi
i na to pískoviště kde ti Tonda co už chodil do první ukrad dinosaura z Kinder vajíčka
a viděla to i Anička
To bylo tenkrát v devadesátým šestým
tys ho chtěl zpátky tak jsi dostal pěstí
a byla to první lež křivda a útok
ani ta Anička tě už nebude chtít
utekl jsi s pláčem za panelák
chtěl jsi supermanem být
A blbí dospělí tě vůbec nepochopili
a zmlátili tě za to žes přišel až ráno domů z hřiště a tys věděl to je teď a příště bude příště a tušil jsi kluku teď už to bude dobrý
teď už máš vybráno všechno zlý vybráno
z osudu vybráno

No ale pak táta někam zmizel vyklidil svoji poličku a máma plakala modrým okem a tys hledal svoji Aničku a doufal jsi že to bude fajn říkal jsi mami my už nikdy nebudeme sami no pak ses poprvé brutálně zamiloval
do čarokrásný vokatý voňavý holky jak jinak studená sprcha honila chlapy a pekla jim vdolky každej ti říkal je to andělská mrcha ta tě zdrchá a tys mu samozřejmě nevěřil
No ale pak sis řek no tak dobře je lepší že se to stalo teď dokud jsem ještě malý pívo
než kdybysme už měli prstýnek hypotéku na barák a ona v bříšku devítiměsíční vývoj
ale teď už to bude určitě dobrý teď už mám vybráno všechno zlý vybráno z osudu vybráno

No pak se dovopravdy všecko votočilo a věděl jsi že fakt něco umíš že máš šťastnou svíci prosili tě na kolenou hrej nám a zpívej
a probuď v koutě sálu i tamtu spící unavenou Slovenku máš pánskou volenku Zulíbej rty večírkových panen probuď jejich rozechvělou líci nežli s nimi ráno bude ámen
a noční pravda se stokrát narodí a stokrát umře po přeslici tak bude mít vybráno z osudu vybráno

Povýšení na podnose nebo platinová deska
a ty už nežiješ pro zítřek ale jenom proto co je dneska přes den nám stačí mršiny a pár životů jepic a národnostní menšiny tě zdraví hlavní tě pic a večer se svěříme sami sobě u piva a navzájem si věříme jak holka co se zadívá Svěříme si několik dlouhých pivních příběhů že bodli jsme špatně kolík ohrady v našem výběhu ale studna přídělu je bezedná a když už jsi tušil že máš fakt vybráno netušil jsi že tam pořád ještě něco je
nějak se to ďábelsky smíchalo a k nelibosti okolního světa na ni voláš Michalo připomíná ti tvá mladá léta Když večer vedle ní usínáš její rodiče jsou pryč bereš ji na prohlídku po hradu zdobíš si tajně svoji ohradu a ona doufá že ty jseš ten její Mitch z pobřežní hlídky a ty si spíláš vedle počurané zídky
teď už fakt musím mít vybráno všechno zlý vybráno doopravdicky vybráno

No a co že tě bolí záda za to máš nejednoho kamaráda teď už nemusíš chodit k věštkyni a snažit se znát neznámé věci tarotové kartičky Ježíšovo kafe a prachmizerné předražené Jidášovy kecy protože ty už všechno víš a tak si tady spíš sedíš si u řeky pod stromem u řeky vybráno máš to v malíčku Anička dělá medičku Protože ty už všechno víš a tak si tady spíš a taky dobře víš že už se ráno nevzbudíš čeká tě Lucie zas jako zamlada odvede tě do hájů co furt stejně vypadaj řekne ti Petře máš vybráno
teď už máš vybráno definitivně vybráno

12. Na střeše kostela /2004/

Na střeše kostela sedí kohout Větrník
nebe se zbarvuje pozvolna dotemna
ten kohout ale nepodlehne sebevětší zkáze
i když slyší jenom fráze
a hulí jako kotelna

R: Odcházím s písní zpívanou
přijímanou mou Ivanou
odcházím s písní tajnou
a s Ivanou ještě tajnější

Minuli jsme kašny a malé holky v sukýnkách
minulý jsme strašný věci co jsou jenom v snách
ptám se toho kohouta proč křičel jsem
leckdy zbytečně
a potom si rval ze vzteku všechny vlasy z hlavy
nebude ti odpuštěno řekne kohout netečně
ale budiž to zapomenuto
a pak dál už jen vesele praví

R:

Proč jsi křičel na to co jsi míval tolik rád
a na nenáviděné mlčel čeká tě nebeská ruka
ale tvůj pes tě dál miluje
a i pro Ivanu jsi víc než kamarád
tak sbal saky paky a koukej zmizet v lukách

R:

13. Hradecká /2003/

Nebe je nachové lampy se blyští
večer se probouzí voní voda
lidé v hospodách pijí
před sokolovnou deska kdo zahynul v Mauthausenu
co jsem snídal dneska na to už si nevzpomenu
o nic mi nejde o nic moc
snad jenom o to abych nechcíp v Mauthausenu
to mi nehrozí za to se rouhám k nebi

R: Kam trolejbusy jedou plá neon Segafreddo
je předražený proradný ženy
kouzelníci co už nic nevykouzlí
mají splín z vína a z vin

Nebe je nachové já jsem tam nebyl
ptej se paní Zachové jaký je to v nebi
už tam bydlí a to byla jen uklízečka
a co já vztekloun a stydlín a co já písnička
zelená modrá žlutá abys to prvňáčku utáh
a pluj za dívkou neskutečnou

R:

za tuhle politiku se rouhám k nebi
za tuhle politiku přijímám hovno na chodníku

Ty lomeňáku od Picassa tvoje trasa
trasu máš Praskačka Lhotka Řitka Nebe
Nebe

14. Za chvostem /2003/

Daleko daleko za chvostem
unikne člověk všem starostem
k nocování na vavřínech koupíme si budíka
a nebudeme tvrdit že se nás to už netýká

Lidé si píšou dlouhé dopisy
a naděje splétává copy si
do tvaru pečených housek
hrajeme aktovku a na přídavek kousek

Vytyčíme si okraje
pojedem spolu pak do kraje
co má duši antických soch
ty budeš dívka a já hoch

R: A celý svět se smál a my jsme plakali
a v zemi nebyl král žilo se vpovzdálí

Teď jezdíme do krajiny
která je krásná nad jiný
a vlak nejede do Skalice
když průvodčí šel skalit se

Na cestu úteků do Mekky
koupím si salám a dvě veky
možná tam se mnou někdo pojede
a možná se tam vůbec nedojede

Abych demonstroval svoji víru
to je řádka slov na papíru
to je sbírka hodnot a citátů
a nebo včela co právě líta tu

A do toho ta cesta a už dost
štěstí co se trestá je chvost
hladím tě přitom a celý bílý
vzpomínám trošičku na tu chvíli

R:

15. Pod lampou skloněnou /2003/

Na tváři lampy skloněné
co svítí pro nás pro ně ne
pro nás co už jsme překousli
víme že psi nekousli

R: Démonům svým pod lampou skloněnou
marnosti zim pod láskou skleněnou
zásluze i s vášní plněnou
pod lampou skloněnou hrají si stíny honěnou

Sedí večer pod lampou
bledý Edgar Allan Poe
píše báseň o ptáku
prý na cestu se optá ku

R:

Ptej se děvče jak se mám
někdo zhasne bude tma
lžeme si že jsme jiný
zatím honíme se se stíny a máme přání

R: K démonům svým pod lampou skloněnou
k marnosti zim pod láskou skleněnou
k zásluze i s vášní plněnou
pod lampou skloněnou
hrajou si tam stíny

Démonům svým pod lampou skloněnou
marnosti zim pod láskou skleněnou
zásluze i s vášní plněnou
pod lampou skloněnou projdou si stíny proměnou