Recenze alba Pod lampou skloněnou - Petr Tomeš - http://www.freemusic.cz/clanky/5713-adam-katona-pod-lampou.html

 

Až teskno je s mladým písničkářem Adamem Katonou, jemuž vyšel u Indies Happy Trails autorský debut Pod lampou skloněnou. Není velký bojovník ani se nevemlouvá, ta deska nemá kradené melodie a zdaleka není jen o lásce...

 

 Adam Katona - Pod lampou skloněnou

15 skladeb / 65:35, Indies Happy trails

Rád poznávám/(pro sebe) objevuju nové tváře naší nezávislé scény. Jsou (pro mě) zárukou, že to tu nezakrní a nezahnije, na stylu pramálo záleží. Díky nim se ale ani ti nejlepší nemohou nechat ukolébat pocitem vlastní výjimečnosti.

 

Kdybych nebyl,

tak by bylo prostě o človíčka míň...

kdybych nebyl,

šla bys spát.

(Kdybych nebyl)

 

Na druhou stranu ne každý nováček, ať už ho vydavatel nazve novou krví, přírodním talentem či rovnou zázrakem, může být génius. Kam by nám to pak vedly Vokna?! A tak se i Adam Katona, nový hlas i svědomí našeho folku - a nová tvář Indies Happy Trails - zatím hledá. Upozornil na něj publicista Jiří Černý, do bookletu mu drobným písmem připsal celou stránku. Možná bych se tak od něj dočet víc, ale... prostě jsem to nezkusil. Proč opisovat? Přesto je TO doporučení + intuice IHT asi důvodem vydání alba Pod lampou skloněnou. Ale buďme spravedliví: Víc než polovina autorských songů, v čele se slušnou Vybráno a Modlitbičkou v závěsu, existenci desky ospravedlňuje.

 

Každý ráno vstával do práce,

když nevyšel mu úkol změnit dějiny...

Dejte mu cent, už na to čeká,

dejte mu cent, a pošlete ho někam...

(Folk song of our land)

 

Posluchač nemusí úplně rozumět všemu, co písničkář zpívá. Stačí pozná-li že je ten chlápek s kytarou zamilovaný (Na střeše kostela). Že mu učarovala příroda (Korále z rybízu) i zem (Hradecká). Že naděje umírá poslední blíž a že má blíž ke kostelu (= k Bohu?). Fakt, že v bookletu CD je svatostánek na dvou snímcích ze tří - na přebalu dokonce bez písničkáře - mluví sám za sebe. Jsou tu i texty (Tudy šel člověk či Vybráno), v nichž to zazní. Spíš ale decentně, v narážkách, bez slepé víry. Naštěstí.

 

Jak v Čechách pro korunu vypotíš krev,

jak ryby v kádích

se k sobě vepři tulí.

Ještě jsi neživ, a nejsi nemrtev,

a láska je

ale sama se nepřitulí.

A je skvělá.

(Ostrov)

 

Občas zní Adamovy písničky až lutkovsky hravě (Modlitbička, hraná ovšem v rytmu a s drivem Vysockého). Svůj půvab to má. Škoda ale, že některé jeho rýmy moc nesedí (kazí bohužel i pěknou Vybráno). Na koncertech může slečny oslnit i fešáckým knírkem (no zas ten Lutka!), co ale do xichtu? To hlavní je u něj cit pro atmosféru, pozorovatelský talent, upřímnost. (pro pozorné: Na kolik svých slečen tu cos prozradil? A kolik asi tak přátel ho /ne/bude mít rádo, protože se mu jejich příběhy do písniček hodily?)

 

...korále z rybízu,

jet na Ibizu je jen pozlátko.

A proto tahle písnička

nemůže mít konec zvučný,

jsi jak rybíz maličká,

nejsem manuálně zručný...

(Korále z rybízu)

 

Slušnou práci na desce odvedl producent Richard Jan Müller, Adamův albový i live spoluhráč. Řekl bych, že právě díky tomuto kytaristovi z Litomyšle (vede skupinu The Partisan, dřív působil ve formacích Bratrstvo či Berlín) zní finále písničky Za chvostem tak pateticky, a zároveň plíhalovsky. A Plíhalovo "baroko" slyším i v druhé kytaře závěrečné Pod lampou skloněnou. Pěkná je.

 

Veškerý kontakt s andělem zmizí

bliknutím vánočních svíček...

Veškerý lidský kontakt s andělem zmizí,

když se mu zasmějem...

(Folk song of our land)

 

Adam jede hlavně ve folku skoro tak ponurém jako je ten Janotovský. Odskočil si však i k blues (to ta foukačka v Tohleto a jediný) a k country (Kdybych nebyl). K trampům má blíž díky provařenému kotlíkářskému sloganu-úryvku "já mám kocábku náram náram náramnou..." v lyrické Písni kapitána Noe. Asi by ale byla chyba, brát to jako podlejzání kamarádům od táborových ohňů. Soudím spíš, že se tak Adam vrací do dětství. Některé zážitky jsou zkrátka (pro někoho) až tak nezapomenutelné a důležité, jako pak (odkazy na ně v písničkách) pro jiné směšné až nepochopitelné.

 

Tak jdu co Noe pouští,

humor mě noepouští,

jen je mi vždycky divné,

když na mě z nebe plivne.

(Píseň kapitána Noe)

 

Jak je vidět, s tímhle klukem v černém je i legrace. Ale, boha mu, kerej šatan Adamovi Katonovi - mladíkovi s vizáží reverenda i Johnnyho Cashe - našeptal slova "Škoda že nebydlíš přes ulici, když píchá mě stříkačka v noze"? Pšakrevcholera, že by ňákej skřet pervitinovej? Nebo život?