Recenze alba pod lampou skloněnou - Milan Tesař - http://hudba.proglas.cz/detail-clanku/adam-katona-pod-lampou-sklonenou-recenze.html

 

Datum vložení: 19. 1. 2008, 09:35

Autor: Milan Tesař

Rubriky: Folk, NoKlasik recenze

 

 

Zdá se, že mladý východočeských písníčkář Adam Katona se svým ambiciózním albem Pod lampou skloněnou ve výročních anketách za rok 2007 bodovat nebude. Přesto se jedná o nahrávku hodnou pozornosti, která by neměla zapadnout. O Adamu Katonovi, který byl například pro Jiřího Černého největším objevem od první desky Radůzy, totiž určitě ještě uslyšíme.

Mladého východočeského písničkáře Adama Katonu pro širší veřejnost objevil publicista Jiří Černý. "Po delší době - od prvního CD Radůzy - mám před sebou ne pouhý písničkářský příslib, ale nahrávky srovnatelné se špičkami českého folku," napsal. Současně však přiznává, že jeho pocity "nesdíleli všichni kolegové". Víme například, že Katonovi se nikdy nepodařilo prorazit před Konkurs Zahrady. Jedna naše posluchačka mladému autorovi vytýkala časté sdružené rýmy. Na druhou stranu jsem z různých stran slyšel přirovnání Adama Katony k ranému Karlu Krylovi. Podívejme se tedy na Katonovo první album Pod lampou skloněnou, které vyšlo u brněnského vydavatelství Indies Happy Trails.

 

Stačí i málo soustředěný poslech, abychom se přesvědčili, že pro Adama Katonu jsou texty tou nejdůležitější složkou písně a že o slovech velmi přemýšlí. Píše poměrně zdařile čistou lyriku ( Korále z rybízu), ale nezalekne se ani epiky ( Folk Song Of Our Land, Vybráno). Vymyslí originální rým ("Sedí večer pod lampou / bledý Egar Allan Poe" - Pod lampou skloněnou), řadí aliterace ("korále z rybízu ze vzoru ze záclon" - Korále z rybízu), Krylovi se blíží velkou slovní zásobou ("Kam trolejbusy jedou plá neon Segafreddo" - Hradecká), zaujme smyslem pro detail ("ukrad dinosaura z Kinder vajíčka" - Vybráno). To všechno Adama Katonu řadí mezi písničkáře hodné pozornosti a mezi naděje naší folkové scény.

 

Najdeme však i detaily, na kterých je třeba ještě pracovat: Někdy Adamovi nepříjemně ujede slovní přízvuk ("natožpak píSNIčka" - Kdybych nebyl), jinde posluchače ruší gramatické rýmy ("překousli/nekousli", "skloněnou/skleněnou" - Pod lampou skloněnou) nebo naopak příliš křečovité pokusy o originální verš ("tak jdu jsa Noe pouští / humor mě noepouští" - Píseň kapitána Noe). O tom, zda má zpívat kultivovanou literární češtinou, nebo naopak "jazykem ulice", není Katona někdy rozhodnutý ani v rámci jedné písně. A tak v Korálích z rybízu se střídá "Korále pro léto JEŽ na podzim se ztrácí" s veršem "Korále z rybízu CO je rudý ale kyselý".

 

Ačkoli mi odstavce o kladech a záporech Katonových textů vyšly zhruba stejně dlouhé, to pozitivní a hodné opakovaného poslechu na albu Pod lampou skloněnou převažuje. Katonovy texty jsou totiž tak komplexní, že v nich při každém novém setkání objevujete nové souvislosti. A to je důležitější než ojedinělá chyba v přízvuku. Katona, který některé z těchto písní psal ještě jako středoškolák, mimochodem roztomile balancuje mezi dětským a dospělým viděním světa. Dospělé detaily sice převažují (a jistě jich bude přibývat), avšak zmínění Večerníčka ve dvou různých písních působí roztomile osvěžujícím dojmem.

 

Kdybych měl z alba vybrat několik nejsilnějších písní, zmínil bych prakticky jedním dechem Třináctou komoru ("Temně zelený dvůr / úsměv ženy vampa / temná nenáruč můr / zhasnutá lampa"), Korále z rybízu ("Jsi jak rybíz maličká / nejsem manuálně zručný") a Hradeckou ("Před sokolovnou deska kdo zahynul v Mauthausenu / co jsem snídal dneska na to už si nevzpomenu / o nic mi nejde o nic moc"). Velmi pěkné momenty však najdeme i v Kdybych nebyl, Písni kapitána Noe a dalších skladbách.

Hudební složka Adamových písních je podřízena textům. Přesto i v doprovodu mě pár detailů zaujalo - například hra na basové struny v Kdybych nebyl nebo naopak vysoké tóny v předehře Modlitbičky. Důležitější než samotná melodie nebo harmonie je však stavba písní. Vedle klasické stavby sloka-refrén-sloka zde totiž najdeme skladby s mnohem složitější kompozicí ( Hradecká).

 

Zaslouží si Adam Katona srovnání s velkým básníkem českého folku Karlem Krylem? Kryl byl čistším řemeslníkem a vyhýbal se i drobným prohřeškům proti básnickým pravidlům. Nicméně v rozsáhlé slovní zásobě a hledání originálních vyjádření se mu Katona mnohdy alespoň blíží. Adamův debut samozřejmě nelze srovnávat s Krylovým Bratříčkem, albem vyzrálým po všech stránkách a především natočeným ve vypjaté atmosféře osmašedesátého roku. Katonova deska vznikla v čase společenské konjunktury, v době takřka bezproblémové. To však nic nemění na tom, že před sebou máme výrazný objev a příslib české písničkářské scény. Pokud bude druhé Adamovo album jen o málo lepší než debut, bude už skutečně srovnatelné se špičkami žánru.